Legální stahování
Legální stahování - ve Švýcarsku realita
2011 - 12.12.2011
Autor: Aleš Přistál
Počet zobrazení: 26088
Na základě ročního zkoumání problematiky internetového pirátství prohlásila švýcarská vláda, že stahování nelegálních kopií hudby, filmů či her z internetu pro osobní potřebu neporušuje zákony Švýcarské konfederace. Velmi zajímavá jsou i doporučení vlády zástupcům zábavního průmyslu.
Ve Švýcarsku se stahování nelegálních kopií autorských děl věnuje každý třetí uživatel internetu, což se zásadně nelíbí zástupcům zábavního průmyslu. Na jejich stížnosti nyní švýcarská vláda odpovídá zcela jednoznačně – stahování je legální a související zákony Švýcarské konfederace se rozhodně nebudou měnit. Jsou to naopak vydavatelé a distributoři autorských děl, kteří by podle doporučení švýcarské vlády měli změnit svůj přístup a obchodní model, s ohledem na dramatickou změnu situace od dob magnetofonových pásek a videokazet. Cesta restrikce moderních technologií je pro Švýcarsko zcela nepřijatelná.
Nejvíce utrácejí stahovači
Zatímco organizace na ochranu autorských práv argumentují dramatickými ztrátami, způsobenými zábavnímu průmyslu internetovým pirátstvím, Švýcarská vláda zásadně oponuje. Na příkladu studie nizozemské vlády i vlastního průzkumu z loňského roku poukazují Švýcaři na konstantní útratu stahovačů hudby, filmů a her za nákup dalšího zábavního obsahu. Například hráči, kteří nejvíce stahují hry z internetu, si jich také nejvíce nakoupí. Stahovači hudby jsou zase častými návštěvníky koncertů. Ze snadného šíření hudby po internetu navíc profitují méně známí hudebníci.
Základní práva nadevše
Zpráva Švýcarské vlády se pozastavuje rovněž nad efektivitou různých pirátských opatření zaváděných evropskými státy (jako například francouzské „třikrát a dost“ nebo sledování a filtrování obsahu internetové komunikace) s ohledem na vynaložené prostředky a hrozící konflikt se základními lidskými právy, mezi která podle OSN patří i právo na informace, svobodu projevu a přístup k internetu.
Švýcarská vláda navíc rozhodně nemá v úmyslu vyjít vstříc ani pátrání po uživatelích, kteří na internet autorsky chráněný obsah nahrávají. Už v roce 2010 nejvyšší soud zakázal sledování jejich IP adres a tím prakticky znemožnil shromažďování důkazů o nelegálním nakládání s autorsky chráněným obsahem.
Dlužno dodat, že zásadní rozsudek o sledování a blokování uživatelů internetu vynesl v minulých dnech rovněž Soudní dvůr Evropské unie.
Zdroj: Svět hostingu
| Ohodnotit1 | 6 (6/6) |
Otázkou je kdo?
-herec - pokud pobere za jeden film natočený řekněme v průběhu roku řádově dvacetinásobek průměrné mzdy
-vydavatel - pokud herci tyhle peníze dá - měl by hledat jiného herce nikdo mne nepřesvědčí, že je nenahraditelný
-vydavatel - pokud je cena jím prodávaných práv tímto způsobem nadsazená (pokud mu vzniká škoda, pak mu nemohou filmy vydělávat, když má marži na existenčním minimu)
-vydavatel - pokud lže o dopadech kopírování
-různé rádoby ochranné nevládní organizace - ty lžou už z principu musí si uhájit svůj chléb a kde by jej vzaly, kdyby nebylo strašáků.
Co mě přineslo kopírování?
- možnost výběru (koupím si muziku, kterou jsem si zkusil a doopravdy mne přesvědčila, že stojí za to - pustil jsem si ji i po týdnu)
- stejně tak si zajdu na film, který mne zaujal.
- vyfiltruju "seno" kterým se vycpávají mnohá "díla" a pak z alba jdou poslouchat dvě tři písničky.
- nižší ceny originálů - tlak na vydavatele snížil ceny, ale herci dostávají vyžší honoráře a žádně vydavatelství nekrachuje -pozoruhodné. Jakmile tlak ustane, budou si moct dělat co chtějí a to bude špatné!